Zimní zahrada
20. 11. 2018
Venku se už ochladilo, sem tam spadne i nějaká ta sněhová vločka. Pergoly a terasy jsme už opustili a stáhli se do tepla svých domovů. Ten pocit volnosti a spojení s přírodou nám najednou chybí, ale je tady možné řešení, zimní zahrada. Sama zimní zahradu nemám, ale pojďte se na chvíli se mnou zasnít a představit si:
Je pozdní nedělní odpoledne. Venku fouká chladný podzimní vítr, ale přes sklo sluneční paprsky stále hřejí. Uvelebím se v houpacím křesílku Chillo, pod hlavu si dám polštářek s obrázkem shortbird a otevřu si časopis, který jsem si vybrala ze stojanu. Lehce se pohupuji a čtu si. Dny jsou už krátké a začíná se stmívat. Rozsvítím si lampu a ještě chvíli pokračuji ve čtení. Už je téměř tma a je mi chladno. Odložím časopis, zhoupnu se na měkký koberec, přistoupím k lavici, rozsvítím lucernu a z karafy si naleju sklenku vína, kterou jsem si nachyslatala na stolečku. Zhasnu lampu, znovu se zavrtám do křesílka, přikryju se teplou dekou a za mihotavého světla linoucího se ze svícnu se sklenkou vína přemítám o životě, že záleží jen na nás jaký si ho uděláme.
